Tak jsem zase jednou hloubal nad nesmrtelností brouka. A pro tentokrát tím broukem byly olejové náplně v převodovkách, diferenciálech a motoru. Již jsem zažil mnoho diskusí na téma, které oleje jsou lepší, který výrobce je lepší, kdy měnit a jestli vůbec měnit olej v převodovce atd., atp. "Tak jak je to vlastně s tou nesmrtelností té, či oné olejové náplně?", zajímalo mě. A vzal jsem si na pomoc internet. Přitom jsem nalezl i odpovědi na některé další otázky, s tímto tématem spojené.
Přejděme tedy rovnou k té nesmrtelnosti. Jaké náplně a jak často je měnit? Především si musíme uvědomit, že výrobce motoru, převodovky či diferenciálu, je ten kdo určuje jaký olej a jak často ho měnit. Nikoliv výrobce oleje. Takže například, pokud výrobce převodovky (potažmo vozu) uvádí, že po dobu předpokládané životnosti není potřeba olej v převodovce měnit, pak bych mu věřil, protože výrobce ví líp než mi co tam nalil a hlavně ví jak to zkonstruoval. Ale je dobré zvážit jak starý máme vůz, kdy měla být generálka a zda byla udělána. Pokud výrobce uvádí nějaký interval výměny, nejčastěji 15000 km u motorových olejů, pak musíme tento interval brát jako maximální. Vůz provozovaný v městském provozu s častým startováním a pojížděním v zácpách bude určitě potřebovat vyměnit motorový olej minimálně o 3000 km dříve. Vždyť si stačí uvědomit, že když stojíme a motor běží, tak nám na tachometru žádné kilometry neubíhají. Dalším důležitým ukazatelem bude prašnost a nečistota městského prostředí, neboť jak jsem se dočetl olej za těch 15000 km nevyčerpá zas až tolik své chemicky dané vlastnosti, ale především bývá znehodnocen prachem, dalšími nečistotami a u netěsnících motorů může být i lehce zředěn benzínem. U diferenciálů, převodovek a redukčních převodovek, pak musíme zohlednit jejich namáhání v terénu a v zimě. Jestliže se svojí Fronterou jezdím do terénu v průměru tak dvakrát do měsíce a dalším zátěžovým faktorem už je jen zimní provoz, pak jsem přesvědčen, že zapadám do předpokládaného zatěžování auta, tudíž není potřeba zkracovat výměnné intervaly. Jelikož je tento článek určen pro nás "fronteráky", tak ještě doplním, že servisní manuál od Heynes Publishing (díky Slaavo) doporučuje kontrolu stavu a hladiny náplní v diferenciálech každých 15000 km nebo jednou ročně a jejich výměnu každých 45000 km nebo jednou za tři roky. Můj uživatelský manuál pak pro benzínové motory uvádí výměnu motorového oleje každých 15000 km nebo jednou ročně a pro dieselové motory každých 7500 km nebo jednou ročně.
Věřím že část o výměnných intervalech byla vyčerpávající a tak přejdu ke konkrétním olejům. Nejdříve olej do motorů, čili olej motorový. Jaký olej tedy výrobce motoru vybere? Vybere takový, který bude splňovat požadovanou výkonovou třídu. O těchto třídách pojednává několik norem, jako například CCMC, kterou od roku 1996 nahrazuje ACEA, či americká API. Budu - li se dále věnovat americké API, pak můj uživatelský manuál zmiňuje SF/CC, SF/CD, SG/CC, SG/CD, kde SF znamená, že se jedná o benzínové motory (to je to "S") z let 1980 až 89 (to je to F), které jsou proti předchozí třídě SE vylepšené v oblasti opotřebení, ochraně proti tvorbě usazenin atp. SG jsou oleje pro benzínové motory z roku 89 a výše a jsou ještě lepší v již uvedených oblastech. CC a CD pak pojednává o dieselových motorech podobným stylem jako u SF a SG. V praxi to znamená, že kterýkoliv motorový olej v obchodní síti bude použitelný pro náš motor, protože bude stejné, nebo novější výkonové třídy a tudíž lepší než ten předchozí. A že jste o takovém dělení olejů nikdy neslyšeli? Z toho si nic nedělejte, pro mě je to taky novinka. Chcete - li vědět více, doporučuji servery www.oleje.cz a www.csmarketing.cz.
Jak jistě mnozí víte, výrobci automobilů vedle API, ACEA atd. také doporučují pro své motory oleje podle viskozitních tříd, tzv. SAE. To je trochu zavádějící. Narozdíl od výkonových tříd to sice zpřesňuje volbu oleje, ale neznalé uživatele to naopak omezuje. Pokusím se to trochu vysvětlit. Začněme pojmem viskozita. Nejlepším českým slovem by asi byla přilnavost. Přilnavost, která má jednoznačný vliv na hustotu a čerpatelnost oleje. Díky viskozitě se nám na kovových součástkách vytváří olejový film, který onu součástku chrání a my samozřejmě potřebujeme aby tam tento film byl přítomen co možná nejdéle, ale hlavně po dobu činnosti oné součástky. Na viskozitě také závisí i tloušťka tohoto filmu. Jedním z faktorů, který přímo ovlivňuje viskozitu a tedy i čerpatelnost je teplota, kdy jak známo olej v zahřátém voze bude čerpatelný podstatně lépe, než olej ve voze zaparkovaném na parkovišti v zimě. A z toho také vychází zápis konkrétních viskózních tříd podle SAE. Například SAE 5W-40. 5W je jedna část zápisu, která udává do jak nízké teploty (W - Winter = zima, zimní období) je zaručena dostatečná viskozita (čerpatelnost) oleje. Čím nižší je toto číslo tím více může být pro náš olej zima. Norma pro zimní index 5W udává hraniční čerpací teplotu -35 °C, pro 10W je to -30°C, pro 15W zase -25 °C atd. Druhá část zápisu (číslo 40, tzv. letní index) udává, že čím vyšší je toto číslo, tím je olej více viskózní (přilnavý) a viskozita oleje se více přibližuje viskozitě při provozní teplotě. O letním indexu hovoří norma odlišnou, poněkud složitější řečí, než je tomu u zimního indexu. Číslo 40 například udává viskozitu 12,5 až 16,3 milimetrů čtverečních za sekundu měřeno při 100 °C, což je údaj pro běžného uživatele k ničemu. Proto bych o letním indexu více neuváděl. Snad jen, že je - li letní index 30 a méně, bývá olej považován za lehkoběžný, nebo - li šetřící palivo. Tak jsme se dozvěděli údaje vhodné pro provoz v konkrétních povětrnostních podmínkách, případně jestli olej je či není lehkoběžný, jenže... Při maximálně zahřátém motoru potřebuje výrobce motoru olej, který mu zaručí určitou minimální viskozitu za maximálních provozních teplot. No a to nám právě určuje výkonová třída. Hle a jsme zpátky u API. Pro toho, kdo se chce o SAE dozvědět více, opět doporučuji www.oleje.cz a www.csmarketing.cz.
Co tedy s tím já jako uživatel? Můj manuál doporučuje SAE 30, SAE 20W-20 a SAE 5W-30 v závislosti na povětrnostních podmínkách. Je to psáno před 7-mi lety, kdo ví jaké oleje a za kolik se tenkrát vyráběly, ale to jen na okraj. Nakonec jsem zvolil plně syntetický SAE 5W-50. Cena pětilitrového kanystru u nepředraženého výrobce je lehce přes tisíc korun. Po vstřebání informací, které v tomto článku uvádím, už vím že jsem si zcela náhodně nevybral špatně. Nejdříve pár poznámek k zimnímu indexu. Nevlastním garáž, čili auto parkuji venku a to i v zimě, navíc často startuji a odjíždím do práce v pět hodin ráno, kdy bývají největší mrazy. Nízkým zimním teplotám také přispívá nadmořská výška 600 m.n.m. Takže 5W je vcelku jasná volba. 10W by ještě šlo a 15W by už nemuselo stačit. Ne že by olej zmrzl, ale promazání ještě studeného motoru mu bude trvat o několik sekund déle. Také většinou platí, že čím je rozdíl zimního a letního čísla větší, tím má olej stabilnější viskozitu vzhledem ke změně teploty. Dále tu máme letní index. 50 by se mohlo jevit jako chyba z důvodu snížení spotřeby paliva, neboť olej s vyšší hustotou a vyšší viskozitou bude klást větší odpor proti pohybu mechanických částí. Ale není to tak hrozné. Podle dokumentace od výrobce má tento olej hustotu (měřeno při 15 st.Celsia) téměř stejnou jako ten samý s letním indexem 40. Při srovnání s jiným výrobcem je tato hustota dokonce lepší. Až teprve použitím oleje s letním indexem 30 bych mohl více šetřit palivo. A to díky nižší viskozitě, protože olej bude více klouzat a také hustota oleje zahřátého na provozní teplotu pak bude dosahovat lepších hodnot. Ale jde také o to jak dobře vám těsní motor. Pokud si nejste stoprocentně jistí jak je to s těsností vašeho motoru, pak je dobré vybrat si olej s vyšším letním číslem, protože jeho již zmíněné vlastnosti pomohou motor "dotěsnit" a olej se tak nebude tolik "ztrácet". No a pokud těsnosti svého motoru věříte, pak je dobré vybrat olej s menším letním indexem, neboť by se to mělo odrazit na nižší spotřebě paliva. Také jsem si nebyl jistý, zda nevybrat spíše olej tzv. polosyntetický, nebo minerální a to čistě jen z důvodu finančního. O "syntetičnosti" oleje vypovídá způsob úpravy základového oleje a množství aditiv a nutno hned podotknout že pro ten náš motor je jedno jak moc syntetický olej použijeme. Záměrně jsem si na tento problémek posvítil formou průzkumu nabídky jednoho nejmenovaného, ale uznávaného výrobce na jednom obchodním serveru. Zjistil jsem, že tzv. minerální oleje jsou samozřejmě nejlevnější a jejich výkonová třída je právě ta naše, čili API SF/CC. Ale viskozita byla v nabídce jen jedna a sice SAE 15W-40. Tzv. polosyntetické oleje už nabízely "studenější" zimní index viskozity, výkonovou třídou byly určeny pro novější vozy než ty naše a samozřejmě byly už o něco dražší. Že je olej určen pro novější vozy (API SL/CF) chápu tak že mému vozu neublíží, neboť na tyto oleje jsou kladeny vyšší nároky. Nejdražší pak pochopitelně byly tzv. plně syntetické oleje, které nabízely lepší letní a zimní indexy a taktéž jsou určeny pro novější vozy. Čili, čím více syntetický olej, tím více obsahuje aditiv a tím je také dražší. A jelikož už ty levné tzv. minerální oleje mohou být použity pro naše Frontery, tak není potřeba sledovat nakolik je olej syntetický, nýbrž jaký potřebujeme zimní index a jaký nám vyhovuje index letní. Vždyť ta aditiva se tam přidávají mimo jiné i za tímto účelem.
Ještě než přejdu k převodovým olejům, pozastavil bych se u výběru výrobce. Osobně si myslím že z hlediska dostačující kvality je jedno jakého výrobce si vybereme, protože každý olej na trhu od jakéhokoliv výrobce musí odpovídat své výkonové a viskozitní třídě, neboť výrobce by měl předcházet zbytečným problémům s obchodní inspekcí, udílením certifikátů ISO atd., atp. Například už taková "sto" let stará em sedmička se dá použít do našich Fronter. Přesněji mám na mysli M7ADX z Parama, který má API SF/CC a SAE 15W-40. Prostě si vyberte výrobce, kterému věříte. A to samé můžeme klidně udělat i při výběru převodového oleje. Současné převodové oleje mají podle API výkonovou klasifikaci GL4 a GL5, kde GL5 je klasifikace převodových olejů pro tzv. hypoidní ozubená soukolí, která se také používají v diferenciálech s omezeným prokluzem a předpokládá se zátěž v různých kombinacích, od těžké až po lehkou. Olej klasifikace GL4 je určen pro některé synchronové převodovky s běžnou zátěží, ale i pro některé hypoidní převodovky s běžnou zátěží. V případě viskozitní specifikace je zde opět SAE. Systém značení i systém dělení do jednotlivých tříd je obdobný jako u motorových olejů, jen hodnoty jsou jiné. Tak například zimní index 80W udává ještě dobrou viskozitu oleje při venkovní teplotě -26 °C, zatímco 75W je až do -40 °C. Letní index 90 pak udává viskozitu 13,5 až 24 mm čtverečních za sekundu. Dalšími letními indexy jsou čísla 80 a 140. Při samotném výběru převodového oleje se toho moc vymyslet nedá. Je potřeba zvážit zda chceme olej do diferenciálů, či do převodovek, mrknout na výrobcem doporučené specifikace a tohoto doporučení se držet. Protože pokud se spletete a tam kde má být GL4 nalijete GL5, nebo obráceně, je velice pravděpodobné že nám mechanismus nebude fungovat správně a může dojít i k jeho poškození. Letního indexu bych se také raději držel, takže vybrat si můžeme asi jenom zimní index. Na druhou stranu přibývá olejů o kterých výrobci tvrdí, že splňují normy jak pro GL4, tak pro GL5 a také i pro GL3. Vivat aditiva! Budu - li dále vycházet z mého manuálu k Fronteře, tak ten pro diferenciály uvádí specifikace API GL-5 a SAE 90, no a pro převodovky, světe div se, běžné motorové oleje. Servisní manuál od Heynes Publishing doporučuje SAE 10W-40.
Nyní si neodpustím malou ukázku toho, jak Opel podporuje své produkty. Ještě před uveřejněním tohoto článku jsem chtěl znát názor samotných prodejců. A tak jsem emailem oslovil asi pět prodejců vozů značky Opel. Odpověděl mi pouze jeden, že prý olej v převodovkách a diferenciálech je celoživotní a není třeba jej měnit. Na odpovědi ostatních jsem čekal tři týdny, avšak odpovědi nedošly a tak zveřejňuji tento článek bez nich. Uvážím - li, že informace z tohoto jednoho emailu se rozchází s tím, co jsem zjistil z jiných pramenů, nemohu se zbavit pocitu, že bazarová Frontera se servisní knížkou na tom asi bude hůř než Frontík od nějakého nadšence.
A na závěr bych tu měl jeden tip nejen pro Fronteristy. Na této adrese se nachází databáze vozidel jedné petrolejářské firmy se seznamem náplní, jejich specifikací a jejich množstvím. Kdo k tomu bude potřebovat Anglicko-český slovník, najde ho třeba na seznamu.
Pro příznivce Fronter a web offroad-frontera.com týden života tratil Důďa