Tak já utrhl v zimě přední oko. To oko, co jsem tam měl byl jen kus drátu (průměr tak kolem 8mm?) navařený na obdelníkovým plechu (tloušťka tak 3mm?), v kterým jsou dvě díry a skrz ně je to přišroubovaný (pevnostní šrouby - jemnej závit) na konstrukci, která zároveň slouží k uchycení předního ochraného rámu.
Ještě pro upřesnění mám áčkovou fronterku r. v. 1998 a na starších áčkách bývaly tažný háky ze slitiny. Takže jsem hned scháněl ty litinový háky, což se podařilo (díky Kondore), jenže neseděly rozteče děr. Čili mi nezbylo, než si nechat udělat repliku oka, které tam bylo původně.
Ale teď, jak se to stalo. Jednoho zimního večera, kdy venku byla bílá tma a ptáci chodili pěšky, jsem si v práci uvědomil, že pokud nedovezu auto někam pod kopec, kde běžně jezdí silničáři, tak ráno už nebudu mít kudy se dostat na silnici. Jenže ono to po té naší příjezdové cestě už nešlo ani ten večer. Po ohromném boji se sněhem a vánicí jsem auto alespoň dostal na pole, kde bylo sněhu méně a tudy jsem se chtěl prohrabat k jednomu nájezdu na státní silnici. No, i když to vypadalo slibně, tak jsem to nakonec na tom poli zahrabal. Když jsem se po tom několika hodinovém boji vrátil pěšky, přepadlo mě totální zklamání a deprese a aby toho nebylo málo, přidala se i tetka zimnice. "Nu což, ráno moudřejší večera...", snažil jsem se uklidnit.
Druhý den jsem si půjčil tažné lano z Avie, ukecal jsem jednoho řidiče s nakladačem (HON se tomu, myslím, říká) a jeli jsme na místo posledního zahrabání. Vážení, ještě že jsem přesně věděl, kde jsem auto zanechal, poněvadž z dálky byla vidět jen hromada sněhu. Přijížděli jsme totiž z návětrné strany a ta byla celá pod sněhem. No a z druhé strany, bylo kolem auta "krásné" sněhové kolečko, asi tak do výšky klik u dveří. Škoda že jsem sebou neměl foťák.
No, co už. Odhrábl jsem sníh od nárazníku, zahákl jsem lano, jenže ten hák na laně byl hodně velký a vlastně jsem ho do toho tažného oka zaklínil (to zřejmě napomohlo k pozdějšímu roztržení oka). S šoférem HONu jsem se domluvil, že mě potáhne co nejblíž k silnici a tam mi pak ve sněhové bariéře vyhrabe nájezd. "Dobrá, jde se na to!" HON pomalu napnul lano a na druhý pokus mě z toho celkem lehce vytáhl. Jenže při dalším tažení musel zdolávat sněhové bariéry s mojí zátěží navíc, tak abych mu to ulehčil, nastartoval jsem auto a přidal své koňské síly. V jednom okamžiku ho zpomalil sníh natolik, že jsem ani ve snu nemohl udžet lano napnuté. V dalším okamžiku ho ten sníh "pustil", lano se prudce napnulo a bylo po tažným oku.
Přesněji se roztrhl právě ten ocelový drát, z kterého je to oko vyrobené a trochu ohnul ten plech na kterým je ten drát navařený. Ale to byla taky jediná deformace, ke které došlo. Vydržel svár, vydržely závity i šrouby, zrovna tak i ta konstrukce na uchycení předního ochr. rámu. No a co se příběhu týče, tak já už potom jel vlastními silami. Ještě mi na silnici prohrábl průjezd skrz sněhovou bariéru a bylo po dobrodružství.
Uf, to jsem se to ale rozepsal. Asi to ze mně chtělo ven.
Možná bych mohl přidat pár fotek z mých cest do práce a doplnit to i s tímto popisem do "Důďovo ježdění do práce" v sekci "Galerie/Fotky z akcí". :D
nebo co jste s tim všechno vytáhli 
nebo jestli jste tam někam přivařili něco jinýho 
nebo jestli to lanem zaháknete někam přímo za rám 
