Opel Frontera 2.3 TD 15.1.2005

Opel Frontera patří na trhu terénních vozů ke zvláštním zjevům: jakkoli se do výroby velkého off-roadu pustila jen málokterá evropská automobilka, Opel to v roce 1991 udělal.

Masového rozšíření se však Frontera nedočkala. Jednak mu chybí image osvědčeného výrobce terénních vozů, jednak nemá takovou průchodnost terénem jako japonská konkurence či legendární Jeep Cherokee. Větší obliby dosáhl pouze na německém trhu. Proto nejen v našich autobazarech není výběr nijak široký a zájemci o ojetou Fronteru většinou musejí sáhnout po tom, co se právě naskýtá. Na druhou stranu potěší skutečnost, že ceny většinou bývají docela lidové.

Frontera je v podstatě sesterským modelem Isuzu Amigo/Rodeo se značkou Opel. Nabízí se ve dvou karosářských variantách, které se však neliší jen počtem dveří. Třídveřová verze Sport má kratší rozvor náprav, menší délku a je určena pro dva. Prodávala se buď s pevnou, nebo kombinovanou střechou. Ta druhá měla látkovou část vzadu a zvedací pevný díl vpředu. Vyznačuje se lepší ovladatelností než větší, pětidveřová Frontera. V ní však na rozdíl od Frontery Sport naleznou dostatek místa i cestující na zadních sedadlech. Vejde se do ní početná rodina i se zavazadly na dovolenou a navíc může táhnout přívěs o hmotnosti až 2800 kg. Motorová paleta se postupem let rozšiřovala. Zpočátku byl totiž k dispozici pouze jeden zážehový agregát – čtyřválec 2.4 o výkonu 92 kW (125 k) – a jeden vznětový – čtyřválec 2.3 TD s výkonem 74 kW (101 k). V roce 1992 spatřil světlo světa krátký Sport s dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 85 kW (116 k). O rok později byl nepříliš výkonný osmiventilový motor 2.4 nahrazen modernějším čtyřválcem 2.2 16V s výkonem 100 kW (136 k) a současně se dočkal hned dvojí náhrady vznětový motor 2.3 TD. Čtyřválec 2.8 TDI s přímým vstřikováním paliva poskytuje největší výkon 83 kW (113 k), turbodiesel 2.5 TDS se chlubí dokonce 85 kW (116 k). V roce 1998 vyjela výrazně modernizovaná Frontera modelového ročníku 99, která dostala vedle řadového čtyřválce 2.2 16V mimořádně kultivovaný vidlicový šestiválec 3.2 V6 s výkonem 151 kW (205 k) a turbodiesel 2.2 DTI 16V s přímým vstřikováním paliva, který poskytuje největší výkon 85 kW (116 k). Bohužel všechny zážehové agregáty si řeknou o značnou dávku paliva, která hravě překročí 12 l na 100 km.

Přístrojová deska prvních exemplářů je velmi jednoduchá a ani kvalita použitých materiálů nevzbuzuje nadšení.	Poměrně jednoduchý turbodiesel 2.3 TD od Isuzu se v motorovém prostoru téměř ztrácí.

Obě verze jsou koncipovány jako typické terénní vozy. To znamená, že mají žebřinový rám, k němuž je přišroubována karoserie, a dále trvalý pohon zadních kol s přiřaditelným pohonem kol předních a redukční převodovku. Tuhá zadní náprava byla do roku 1995 zavěšena na listových pérech, poté se konstrukce změnila. Podélná ramena jsou ustavena panhardskou tyčí a o odpružení se starají vinuté pružiny. Za příplatek se dodával zadní diferenciál s viskózní spojkou, která zajišťuje lepší trakci na kluzkém povrchu. To není u terénního vozu k zahození, takže pokud chcete jezdit v těžším terénu, měli byste se ohlédnout právě po takto vybavených exemplářích.

Tíživým nedostatkem Opelu Frontera jsou netěsnosti chladicího systému, zejména vyrovnávací nádoby, čerpa-dla a hadic. S tím souvisejí škody na těsnění hlavy válců vlivem přehřátí – týká se to zejména turbodieselu 2,3 l. U zážehových motorů zlobí kabely zapalování, palivové čerpadlo s příslušným relé a netěsné palivové potrubí, které je od září 1998 vedeno jinak. Stále dochází k poškozováním motorů v důsledku přetržených rozvodových řemenů; proto se několikrát měnily jejich výměnné intervaly. U dieselů z let 1997 a 1998 přidělávají starosti netěsné chladiče. Opravy si často žádají drhnoucí brzdové hadičky na příčném ramenu nápravy, kromě toho může vyzařování tepla z výfuku nadměrně zahřívat palivovou nádrž. Defektní čerpadla posilovače řízení vedla v prosinci 1998 ke změně jejich montáže. Od února 2000 jsou sběrná výfuková potrubí, která dříve často trpěla trhlinami, opatřována dodatečným svarem. Nebýt nejrůznějších problémů s pohonnými jednotkami, byl by Opel Frontera docela spolehlivým automobilem. Dokonce netrpí ani častými nemocemi off-roadů, neboť je provozován spíš ve městech než ve skutečně náročném terénu. Co se výbavy týče, má terénní Opel rezervy zvláště v oblasti bezpečnosti. Teprve od modelového roku 1997 byly do standardní výbavy zařazeny oba čelní airbagy, protiblokovací brzdový systém se dokonce až do roku 1999 dodával pouze za příplatek. To je také důvod, proč většina ojetých Opelů Frontera tyto dnes již standardní prvky bezpečnostního vybavení postrádá.

Pětidveřová verze německého off-roadu nabízí dostatek místa i cestujícím na zadních sedadlech.

Historie modelu

Když se v roce 1991 představil terénní Opel Frontera, nevzbudil takový ohlas, jaký by si revoluční počin rüsselsheimské automobilky zasloužil. Na vině byla nejspíš skutečnost, že vypadal prakticky stejně jako Isuzu Rodeo. To spatřilo světlo světa už v 80. letech, ale do Evropy se oficiálně nedováželo. Chladnější přijetí Frontery se odrazilo v nižších prodejních číslech, když prakticky pouze německý trh ji dokázal akceptovat bez výhrad. V zahraničí neměl tento off-road na růžích ustláno. Přestože se konstrukčně téměř vyrovná japonské konkurenci, nikdy se nedočkal takové popularity.

Frontera 2.3 TD

Výsledné hodnocení:

Převzato z www.autohit.cz