Stalo se to co se nemělo stát. Tento příběh je sice asi půl roku starý, ale poučení si z něj lze vzíti kdykoliv.
Jendoho krásného letního dne jsme se s kamarádem vydali na malou vyjížďku a jak to tak bývá vyrazili jsme do okolních lesů, luhů a hájů. Vše probíhalo ze začátku vcelku hladce a jednoduše. Bohužel jsem sebou nevzali foťák ani kameru což je věčná škoda protože by bylo na co se dívat. Vydali jsme se lezem po cestičce a dojeli jsme ke kopci kde před nedávnem probíhala těžka. Inu rozhodli jsme se zde pojezdit mezi pařezy a podobně. Chvíli jsme řádili a pak přišla ta osudová chvíle. Já (NIMROD) jsem tak uviděl travičkou porostlou mez a rozhodl jsem se přes ni zkrátit si cestu. Ke své vlastní blbosti jsem se nešel podívat zda ve vysoké trávě není schováno a nebo tam není žádná díra. Mnozí z Vás již v tuto chvíli tuší co se dělo. Ano byla tam díra jako kráva, což by ovšem tolik nevadilo. V té díře byl ovšem ještě špičatý pařez na který jsem se pravou přední stranou napíchl.
V okamžiku kdy se u spolujezdce vyboulil koberec jsem věděl že je zle. Zastavili jsme a šli zhodnotit škody. Na první pohled to bylo k pláči. Po zhodnocení situace jsme se rozhodli auto vyprostit. Lanem to ovšem nešlo ani tam, ani zpátky. Takže se muselo z heverem ven a auto zvednou a pod kolo naházet různý bordel a klacky a pak vyjet ven. Teprve po vyproštění bylo pořádně vidět co se stalo a bylo to opravdu k pláči. v pravém předním podběhu zela díra jako vrata. Takže jsme vyrazili směrem k domovu a doma se pustili do díla.
Po příjezdu domů šlo auto na hever, podložilo se a musel se sundat blatník.
Po sundání blatníku a oddělání koberce se odkryli škody. Pak se vzala flexka a tou se vyřezalo vše otřepené a zničené. Pak se vzal kus plechu a autogen a začalo se svařovat. Pro tento případ jsem musel mít nachystán hasící přístroj kožené rukavice a druhý kus plechu a zevnitř hlídat hořící gumoasfaltovou izolaci podlahy a popřípadě to přihašovat a odklánět plamen tak aby nešel na palubní desku. Po vyvaření vše vypadalo následovně.
Pak nastalo pracné čištění a loupání gumoasfaltu, který byl opálen a očouzen. Pak se vše muselo odmastit a ošetřit zinkovou barvou. Po zaschnutí zinkové barvy přišel na řadu tekutý asfalt. Musel jsem v kastrolu rozpustit asfalt. A tady pozor na to ať vám asfalt nechytne. Při vysoké teplotě se umí sám vznítit a je to velice nepříjemné. Teď je potřeba vzít nějakou starou štětku a rozpáleným asfaltem zalít odkrytá místa tak jak je to na následující fotografii.
Pak nám nezbývá než vše zase dát dohromady a auto je jako nové. Toto je práce cca tak na čtyři až pět hodin, pokud to chcete udělat pořádně a jsou k tomu potřeba dva lidé. Na závěr lze říci, že nikomu toto nepřejeme.
NIMROD A KONDOR