Od severu od Prahy a od jihu od Budějic a Plzně se sjelo 6 Fronter v Berouně na OMV. Odtud se malá kolona vydala do prostoru u Bratronic, kde nás již čekalo dalších 7 vozů. Jízda v koloně s komunikací na 12.CB kanále měla své kouzlo.
V areálu jsme se vyrovnali do řady pro nadšené objektivy kamer a fotoaparátků. Kde jinde se vyskytne takový houf Fronterek?
V houfu se všem dostalo náležité poučení, kam se jezdit dá, kam ne, že nesmíme jezdit kolama nahoru a kam odstavit případná nepojízdná auta, kdyby se s nima nechtělo nikomu tahat domů a aby je místní kovosběrci brzy našli.
Pak už si jen každý dokazoval, kudy se jeho autínko prohrabe a kde se už musí požádat o vytažení kolegou.
 Petr Nešpor (zajisté zcela úmyslně) posadil svého mazlíka na břicho, aby nám všem závistivcům mohl předvést bravurní práci a význam navijáku při samovyproštění.
Majk z Brna byl hlavním hrdinou dne. Přestože přijel až z Brna (!!!), tak nás ráno hledal ve Chříči (PC má jen v zaměstnání a o změně se nedozvěděl včas), neváhal a v Kralovicích v městské knihovně zasedl operativně z internetu a po té, co zjistil, že je akce přesunuta, nás v Bratronických lesích o 60km jinde našel a začal řádit.
Jako první si troufl na poměrně hluboký triál a zůstal zádí své sportky sedět hluboko pod čárou ponoru.
Už jen vylézt z auta, aby navlékl své řetízky na kola, byl docela akrobatický výkon. Po zbytek ježdění už řetízky nesundal a troufl si tak i na docela problémové části tras.
Z té laguny bahna se vyhrabal sám, ale musel z kabiny pak vylévat hodně kalné vody, která mu vlítla dovnitř otevřeným větráním. Aby té smůly nebylo málo, orazítkoval si svoji Sportku o Vitaru a povedlo se mu ještě při zpětném skluzu v kopci ohnout konec výfuku do pravého vinglu.
V objektu jsme měli i 2 hosty, SUZUKI SAMURAI a JEEP WRANGLER z Rakovnického Clubu, kteří se svými soutěžními speciály nám dokázali, že zákony fyziky prostě občas neplatí. Mimo jiné nám ochotně pomohli, když se některá Fronterka pokusila o projetí terénu v jejich stopách.
Petr s Jitkou z Berouna přivezli ve vlastní režii nejen dřevo na táboráček, ale i tašku výborných buřtů. Lepší oběd si nikdo nemohl nechat ujít.
Po výborném poježděníčku v areálu se skupina skalních členů přesunula do příjemné hospůdky v Bratronicích, kde se na závěr ještě prodebatovali jak technické tak i osobní témata za skvělé obsluhy personálu. Kuchyň výborná a pivo nevím, nerozumím a nepiji. Zvlášť pokud mám domů ještě přes 120km.
Co dodat na závěr? Ta parta, co se sešla v Bratronicích dokázala, že jsou všichni opravdoví fandové Fronter clubu. Že mít CBčko v autě není luxus, ale téměř nutnost. Už jen průjezd kolony v Berouně dokázal, jakou to má výhodu.
Petrovi a Jitce patří velké uznání za jeho operativnost, fandovství a snahu udělat i z malého srazu velký zážitek pro všechny.
 

Daidallos