Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami byl….. no to je ale vážně blbý začátek pro článeček o offroad ježdění na Slovensku. No ale nějak začít musím. Tak třeba jinak: zavolal mi kámoš co má chatu na Slovensku že by potřeboval píchnout. „Fajn Karle, vo co go?“ „Hele přestavuji chalupu a potřebuji tam dostat materiál a dělníky.“ „Rád ti pomůžu, ale vždyť tam nevede cesta a nevyjedou tam nahoru ani lesníci s nivou.“ „No já vím, ale ať to dostaneme aspoň do poloviny, zbytek nějak odnosíme“. Tak bych taky mohl začít popisovat nejdrsnější ježdění co jsem kdy zažil. Karel má chatu poblíž Turzovky na zalesněném hřebeni Turzovské vrchoviny.
Doteď, pokud jsme tam jely nás čekal hodinový výšlap prudkým svahem od místa, kam se dalo jakž takž dojet osobákem. Fakt místo kde medvědi dávají dobrou noc. Osudný den jsem tedy nabral plnou nádrž leninových duchů, vyndal z garáže hydraulický zvedák, nějaké desky, vybral sváteční lopatu a zapomněl hupcuk (ruční naviják) a brzy ráno troubil v Karviné u Karla před barákem. Začali jsme tedy nakládat materiál a proviant a padla poznámka, že to mám nízké a že s tím daleko nedojedeme. Tak jsem vytáhl zvedák, tyčku a zvednul mu to před očima během pěti minut o 10 čísel. Více zde: (http://www.offroad-frontera.com/html/rady/zvedani2/zvedani2.html) což bylo komentováno prostým hmmm, myslím že máme šanci. Cesta na slovensko proběhla v pohodě až na menší šok Karla, který za mnou jel formanem na plyn a nebyl se mnou schopen ani v nejmenším držet krok. No a pak ať někdo tvrdí, že teréňáky brzdí provoz. No a teď k samotnému offroadu. Od místa kde jme nechaly osobáky to bylo 3 kilometry do stoupáku jak kráva. První polovina byla pro kvalitní offroad celkem sjízdná a dalo se to i nazvat cestou, protože tam sem tam mají baráky místní.
Pak už zajímavější jsou koleje k poslední výspě civilizace. Tj. statku kde mají postavený speciál z gaza, aby se tam vůbec dostali. No a poslední kilometr je normálně po horské louce a pak po pěšinách v lese až k chatě.
Bohužel fotky z nejdrsnějších úseků nemám, tam jsem byl rád, že jsem projel a né tam ještě zastavovat a fotit J. Kupodivu ten den jsem to otočil čtyřikrát s tím, že přes všechna očekávání jsem se dostal na 50 metrů od chaty. Celkem sranda bylo se v tom kopci pod chatou otočit. Stoupák jak sviňa traverzem ve srázu.
Bohužel ta fotka vypadá celkem obyčejně, ale realita byla tvrdší, tam jsem se fakt bál. Za zmínku stojí ještě úsek z druhé poloviny kopce, kde jsem dosáhnul velmi kvalitního náklonu.
Loni se tam převrátil místní s upraveným Gazem. Asi 50 metrů se koulel svahem dolů než ho zastavila chata. Chata i gaz sice došly k úhoně, ale řidič vylez bez zranění. Nedivím se byl nalitý jak dělo :-) !!! Mě to však na pohodě nepřidalo. Zbývalo už jen dostat fronteru co nejblíže k chatě, ať to nemusím nechat uprostřed lesa na lesní pěšině. Ještě že už byla tma a já si dal trošku borovičky na lepší trávení. Ono mi to v noci přišlo celkem v pohodě, až na to že jsem se z ničeho nic otočil o 90° a zůstal viset naštorc v kaluži. Venku jsem byl hned, tak se nic nedělo. Zaparkovali jsme fronteru, vyměnily hnědé pemprsky a šli to zapít. No a ráno celkem zděšení: „sakra jak se dostanu zpátky?“ „Jak jsem to mohl včera projet“ naříkal jsem nad svým osudem. Ono totiž celou noc pršelo, takže se všechny cesty proměnily přes noc v blátivá koryta. Porušení závazku, že tentokrát nezapadnu na sebe nenechalo dlouho čekat. Jak jsem se pokusil vyjet zpátky těsně jsem projel kolem blátivé jámy uklouznul mi zadek a za chvíli jsem tam byl celý.
Sednul jsem vzadu na diferák, na tažné a vpředu na motor. Naštěstí nás na to bylo dost, tak se odkopala hlína pod tažným a pak jsem zadek zvedl hydraulickým zvedákem. Pod kola šli šutry, desky, větve, přejetý krtek, placáky a stále to tam mizelo jak v bezedné díře. Nakonec se mi povedlo popojet kousek dozadu a tak se dopředu naházely smrkové větve a asi na páté cuknutí jsem byl venku. No zavázal jsem se, že příště jak vyrazím mimo cesty tak nebudu líný nazout tam MT gumy. Pak už jen zbývalo sjet dolů ten rozbahněný svah, ale to už popisovat nebudu, protože asi všichni jezdily za mlada na sáňkách a bobech, takže všichni víte o čem je řeč. No abych to zrekapituloval. Zažil jsem prudké stoupáky jízdu v kolejích že drhnul diferák, kličkování mezi a v bahnitých kalužích, sáňkování a zapadnutí. Jen medvěda jsem nepřejel.
Takže lidi zvedejte frontery, protože na jaře tam uspořádám ježděníčko. Speciálně Frontík by si to měl zvednout, protože ten tam zichr zůstane viset.
SHANDOR